HNS

aneb Hadovo neseriózní sdružení



Osadní muzicírování

Láska k hudbě byla jednou z příčin, které daly T.O. Yetti dohromady. V počátcích osady se bez kytar nikam nejelo; běžné byly akce, na kterých se sešlo sladkých dřev více než 5. Tento trend měl i jisté nevýhody: jednou o prázdninách se mělo jet do Roháčů, mělo jet spousta lidí, holky... říkal jsem si: to, co ujdou po horách holky, snadno zvládnu i s kytarou. Jenže ve finále jsme se na nádraží sešli jen dva – já a Míra. Takže jsem kytaru tahal celý týden či deset dní po Tatrách a pokud si vybavuji, zahrál jsem si tak jednou nebo dvakrát. Tuším to byly celkem smutné písně. Navíc jsem se cítil trochu jako blázen (byla to několikadenní hřebenovka, a potkávat na vrcholcích "normální" turisty, kteří se na tu moji kytaru dívali mírně řečeno s podivením, bylo celkem ponižující). K tomu moje adheze k literatuře způsobila, že jsem si ke kytaře do báglu přidal v Liptovském Mikuláši několik knížek, které tehdy v Čechách nebyly k sehnání. A k tomu Míra – ano, onen Míra, který na horách předběhne i kamzíka.

Na druhou stranu – dnes jsou Roháče, které jsem v mládí přešel bez stanu, zato ale s kytarou, vzpomínkou, kterou se rozhodně nemůže pochlubit každý.

Jak to bylo s HNS

Jak pamětníci vědí, jedním ze zakládajících členů osady je Hanousek. Ona a její kamarádka Alena byly dlouholetými členkami Kuhnova dětského sboru. Dalším osadním nečlenem (ale téměř od záčatku osady patřil do SRP – sdružení rodičů a přátel T.O. Yetti) byl amatérský kytarista Jirka Gregor. Úplné počátky HNS zapíšu přesně, až mi je opráší Hanousek, zatím snad jen to, že základem byla zpěvačka Ivana (Hanousek), zpěváci a kytaristé Had a Gregor a Tomáš na basu. Zpočátku jsem se s nimi pokoušel – marně – držet krok i já, ale nakonec jsem se spokojil s rolí externího autora a kronikáře. Pokud si vybavuji, příležitostně se přidávala i Alena a Mirka.

Toto seskupení vyrostlé z osady se stalo do jisté míry nezávislou entitou, která pravidelně zkoušela a občas i vystupovala – ať již v ulicích Prahy či na různých soutěžích. Repertoár tvořily především vícehlasy vytvořené na základě evergreenů skupiny PPM (Peter, Paul and Mary) a také několik autorských kousků, většinou přímo od autorů osadních.

Mám jednu osadní příhodu úzce s HNS spojenou: jednou jsme byli v zimě u mne na NCVHSE (Nejkrásnější chalupa ve střední Evropě) a po skončení akce bylo nutno se dopravit cca 2 km na autobus. Na lyžích - tam to v zimě ani jinak nejde. Had coby běžkařský začátečník mne požádal, zda bych mu nevzal kytaru. Já se měl za zkušeného lyžaře, pročež jsem souhlasil. Takže jsem ke kapličce sjížděl s báglem na zádech, s propanbutanovou bombou v jedné ruce a s Hadovou kytarou v druhé. Sníh byl ale místy namrzlý a já jsem dojezd ke kapličce nezvládl. Při havárii jsem si bohužel sedl přesně na Hadovou kytaru – a to tak, že byla dobrá tak akorát na podpal.

Důsledkem této příhody bylo časté a relativně pravidelné hraní HNS v pražských ulicích, především na Starém městě. Cílem bylo pomocí vystupování na veřejnosti vydělat Hadovi na novou kytaru; jako hlavní viník jsme se samozřejmě také účastnil. Pokud vím, skutečně se nám to časem podařilo.

Ivana a já jsme vždy doufali, že se jednou pokusíme nejlepší kousky HNS nahrát v co nejlepší kvalitě na památku dalším generacím; k tomu už nikdy – alespoň v původní sestavě – nedojde. Pokoušíme se tedy alespoň schrastit co se dá - dochovalé nahrávky ze zkoušek, ze soutěží apod. Bude-li to jen trochu možné, zveřejníme časem nejlepší kousky na tomto webu.

Zkouška 4. 4. 2012 u Johna

Několik fotek:

Zkouška 26. 2. 2014 u Johna

Několik fotek:

Zkouška 9. 7. 2014 u Hanouska na chalupě v Lochovicích

Moje poslední zkouška s Hadem.

Několik fotek:

Zapsal John 2016



 

Kontaktn na webmastera:
hatamoto@post.cz